Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zajímavosti o lidech, kteří pobývali ve Smečně.

31. 1. 2021

 

        Je každému známé, že nejznámějšími lidmi mající vztah ke Smečnu jsou zástupci rodu Martiniců a Clam – Martiniců. Z posledních desítek let je to hudební skladatel Zdeněk Liška, který je i zde pochován. Je zajímavé zjišťovat i další významné či méně významné osobnosti, které zde žili.

       Zjistila jsem, že v Domově důchodců ve Smečně zemřel 3.3.1958 profesor František SEKANINA. Narodil se 14.2.1875 v Žárovicích,        o. Prostějov. Do zámku nastoupil 29.5.1957 a žil zde necelý rok. Profesor Fr. Sekanina byl literární kritik, editor, překladatel a redaktor. Vystudoval reálku v Prostějově a pražskou technickou univerzitu. Po studiích učil na reálce v Novém Městě na Moravě a později v Praze na Žižkově. Od konce 19.stol. publikoval v řadě novin a časopisů, od r. 1905 působil jako literární redaktor Národní politiky až do jejího zániku v r. 1945. Redigoval ve Vilímkově nakladatelství několik sborníků a publikací. Byl oblíbeným řečníkem, spolupracovníkem rozhlasu a funkcionářem kulturních spolků. Např. v r. 1903 byl jednatelem Společnosti Jar. Vrchlického. Za okupace byl činný jako dočasný přednosta Národní rady české, což mu přineslo krátké vězení po květnové revoluci.

        Literární dílo Fr. Sekaniny je obsáhlé. Napsal dvě sbírky lyrických veršů, překládal zvláště z francouzštiny Balzaca, Verlaina aj., vydal studie o různých českých i cizích spisovatelích např. A. Jiráska, Petra Bezruče, Henryka Sienkiewicze. Redigoval spisy různých autorů např. Fr. Jar. Rubeše, K. Hynka Máchy, Karla Jaromíra Erben, Boženy Němcové atd.

        Osobní fond Fr. Sekaniny získal literární archiv Národního muzea a později Památník národního písemnictví. Obsahuje přijatou korespondenci, drobné dary, dopisy od J.Jahody, Elišky Krásnohorské, Al.Jiráska atd. a jeho soubory vlastních rukopisů a příspěvků do novin.

        Fr. Sekanina byl ženatý a s ženou Miladou (zemřela v r.1932) měli dceru Evu a syna Ivana (nar. 1900) známého právníka, který zahynul 21.5.1942 v koncentračním táboře Oranienburg. V době, kdy pobýval v Domově důchodců ve Smečně měl dceru Evu doktorku a vnuka Rostislava.

       V Domově důchodců v r. 1958 žila a zemřela Justina VONDROUŠOVÁ. Narodila se v r. 1870 v Holicích ve východních Čechách a od r. 1913 učila na dívčí škole ve Slaném Na Hájích francouzštinu a ruční práce. Byla svobodná a ze Slánského Obzoru a časopisu jsem se dočetla o jejím krátkém vztahu s Jar. Vrchlickým. 

       Básník Jaroslav Vrchlický vlastním jménem Emil Frída (nar. 1853) prožil dětství s rodiči ve Slaném a studoval na piaristickém gymnaziu. Na kapli a v domě, kde žil je deska s připomenutím. Patří mezi naše nejvýznamnější básníky 19. stol. a jeho sbírky tvoří 80 titulů. Do osobního života básníka vstoupilo několik žen. Nejvýznamnější byla spisovatelka Sofie Podlipská (sestra Karoliny Světlé), s kterou je pojilo duchovní spříznění. Vzal si její dceru Ludmilu (1861-1915) a měli tři děti. Jen Milada však byla jeho. Považoval je za vlastní a o trpké pravdě se dozvěděl později od sestry a z dopisu manželky. Obě děti přijal za své a s dcerou Evou, herečkou, měl láskyplný vztah. Manželství bylo až do jeho smrti jen formální.

     Toto nešťastné soukromé období mu v duchovní rovině pomáhaly překonat Karla Bezdíčková, Marie Volfová a další. S ženami to literát příliš neuměl. Poslední ženou v životě stárnoucího básníka v letech 1904-1908 byla pětatřicetiletá slánská učitelka a překladatelka Justina Vondroušová. Tento intenzivní milostný poměr k učitelce cizích jazyků básník přísně tajil i před nejdůvěrnějšími přáteli. Zachovalo se na 400 dopisů a pohlednic Vrchlického. Odpovědi Vondroušové se nezachovaly. Vztah byl až do básníkovi nemoci (mozková mrtvice-zemřel v r. 1912). Dopisy obsahují mnoho milostných básní plných vřelých citů a tužeb, které k této ženě choval. Např. „Blíží se každou vteřinou a s tebou štěstí mé, již, již ty chvíle uplynou a my se uzříme. Rty k polibkům již slábnou, chví se páž k objetí, jen tebe – a víc žádnou v loktech i paměti… ó přijď.  ….“ Ve sbírce „Okna v bouři“ je známá báseň „Za trochu lásky šel bych světa kraj, šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý…“, kterou zná asi každý. Justina Vondroušová mu byla inspirací i pro jiné krásné básně.  Nepochybně toužila po sňatku s básníkem, nakonec však zůstala neprovdána. Poslední měsíce svého života prožila na zámku ve Smečně.  Zemřela v 88 letech a je pochována ve Slaném na I. hřbitově.

E.Ničová – Spolek přátel Smečna a širého okolí