Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dům čp. 89

31. 5. 2020

Už je to několik let, co jsem dostal nápad zdokumentovat historii jednotlivých domů na náměstí ve Smečně. Nebyl jsem sám, kdo dostal tento nesmělý nápad a kdo již udělal velký krok kupředu na rozdíl od mé maličkosti. Takže pokud se jednou podaří tento nápad dotáhnout do zdárného konce, bude to jen díky zásluze paní Evy Ničové ze Smečna, která mi poskytla veškeré své dosavadní výsledky své práce, pomáhá mi získávat podklady ze stavebního archivu a od jednotlivých vlastníků domů a i jinak mi pomáhá radou a laskavým povzbuzováním.  A protože od myšlenky k činu je dlouhá cesta, tak si nedovolím ani odhadnout, kdy by mohlo být „dílo“ i jen z části připraveno k vydání. Vše bude samozřejmě závislé nejenom na dostatku volného času, ale zejména ochotě ke spolupráci. Bohužel se ve Smečně často setkávám s nedůvěrou, neochotou a nezájmem.

Pokud se týká prvního domu, který bych chtěl představit, tak tento se nachází ve spodní části náměstí, nese čp. 89 a současnými majiteli domu jsou manželé Jan a Věra Pumrlovi. Nejstarší dochovaný zápis je z r. 1595, kdy dům koupil Martin Bednář za 600 kop míšenských. Kolik to bylo na dnešní poměry bych musel složitě přepočítávat, tak se do toho nebudu ani pouštět. Snad jen uvedu, že 1 kopa česká = 2 kopy míšeňské a kopa česká byla 60 grošů.  Kůň se v té době dal pořídit za 16 – 18 kop bílý grošů. Jak dům v té době vypadal, se nám samozřejmě zjistit nepodařilo, ale jaký měl dům půdorys v r. 1841, můžeme zjistit z katastrální mapy, která je k nahlédnutí na internetu a já část této mapy předkládám k nahlédnutí. Na této katastrální mapě je v těchto místech zakresleno zděné stavení na hloubkovém půdorysu s křídlem do dvora. Původní klasicistní objekt byl v r. 1901 přestavěn, takže pravděpodobně zbyly jen části obvodového zdiva. Honza Pumrle mi napsal, že původní nejstarší část domu byla postavena odhadem okolo roku 1800 a možná i dříve. Nachází se cca 10m od chodníku a dodnes se zachovaly dvě obvodové zdi s viditelnými nyní již zazděnými okny.

Asi nemá smysl uvádět všechny vlastníky domu v průběhu několika staletí a zmíním až kamenářského mistra Jana Hrabíka, který je uváděn ve sčítání lidu z r. 1890. V té době mu bylo 34 let a v domě žil nejen on, ale i jeho manželka Marie, dcera Anna a Božena, dále pomocník Ferdinand Čechák a učedník Josef Kraus.  Jan Hrabík musel dům koupit někdy mezi lety 1880 až 1890, neboť dle sčítání lidu z r. 1880 je v domě uváděn jeden byt, který obýval Emanuel Matička, nar. 1817 se svou manželkou Rozálií a čtyřmi dětmi.

Od Honzy Pumrleho jsem se dozvěděl, že v roce 1890 byla dostavěna část domu k chodníku do dnešního půdorysu směrem od vrat nahoru  k náměstí. Od vrat dolů (ke Slanému) byla dostavěna část, ve které byl původně sklad a vzorkovna kachlů. Zároveň tehdejší majitel Jan Hrabík vybudoval stodolu za domy. Majitel domu se zabýval konstrukcí a výrobou kachlových kamen a postavil tedy hlavní stavbu té doby a to dílnu s pecí a komínem pro výrobu kachlí na kamna. Dílna byla na půdorysu 10 x 5m. Bohužel za 1. republiky se více prodávaly levnější a jednodušší kovová kamna a tato živnost zanikla. Přesnější data o počtu vyrobených kamen, počtu pracovníků či data, kdy přesně byla ukončena výroba, neznáme. Dodnes se zachovalo několik kousků vyrobených kachlí a pár sádrových forem pro výrobu. Jednu sádrovou formu mi Honza ukázal a já ji rád uveřejňuji. Není nádherná?

Ze stavebního archivu našeho města se můžeme dozvědět, že v r. 1894 podal Jan Hrabík žádost o stavbu nového skladiště, pece a dílny kamnářské a je zmiňována i nová žumpa. V r. 1901 proběhla zmiňovaná přestavba domu, která trvala pouhé dva a půl měsíce. V r. 1926 je uváděna přístavba krámu, který vznikl rozdělením jedné místnosti na dvě části. Předtím místnost sloužila pro bydlení pomocníků kamnářského mistra. O další stavební úpravy v r. 1939 žádá jako nová majitelka domu dcera Jana Hrabíka, a to Božena Štrejlová.  Z písemného vyjádření starosty Smečna se dozvídáme, že budova čp. 89 byla ve své přední části úplně zbourána a směrem východním a severním rozšířena, západní čelní stěna snesena nebyla, ježto jest společnou s vedlejším domem čp. 90. Před zbouráním výše uvedené části byla na dřívější prostoře jedna světnice, kdežto v nově zřízené části nachází se 2 pokoje, krovoví staré budovy bylo nahrazeno novou vazbou a zvýšené a zřízena na místě dřívější půdy zcela nová komora s příslušenstvím zcela novým schodištěm. Změnu můžeme vidět na dochovaných výkresech.

V zadní části ve stodole vznikly 2 obytné místnosti, v nichž se nacházel pokoj s kuchyní, ve kterém bydlel pan Frajman povoláním holič a kadeřník s rodinou. Svou živnost holičskou provozoval v domě, a to v přední části  od vrat dolů směrem ke Slanému. Později se stal pan Frajman ředitelem domova důchodců v zámku na Smečně. Na protilehlé straně od vrat nahoru k náměstí bydlela dcera původního majitele Jana Hrabíka s rodinou. Po zrušení holičství zde byla zřízena trafika. A protože Honza má ke starým věcem vztah stejně jako já, nevyhodil ani dveře od trafiky viz příloha.

A co víme o Boženě Štrejlové? Božena Štrejlová byla povoláním učitelka ručních prací na Měšťanské škole dívčí ve Smečně a ve velice mladém věku ovdověla, neboť již při sčítání lidu v r. 1921, kdy jí bylo 33 let, je zmiňována jako ovdovělá. Od Honzy vím, že její manžel byl povoláním učitel, sokol a vlastenec. Později začal celý areál chátrat s tím, že některé místnosti potom obývali nájemníci. Božena Štrejlová zemřela v r. 1969 a dům zdědil její syn JUDr. Čestmír Štrejl, kterému v té době bylo 58 let a její dcera povoláním učitelka Vanda Pavlásková.

Téhož roku od dědiců kupují dům současní majitelé. Následovalo téměř 5 let práce při bourání, opravách a rekonstrukci všech částí velmi zanedbaného areálu domů, dvora i zahrady. Ve dvoře stálo několik skladů, různé rozpadlé kolny, zbytky kamnářské dílny s padajícím komínem. Nejvíce zchátralé stavby se zbouraly. Zachovalejší opravily a části postavily nové. Vše tenkrát zvládl otec Honzy Jan Pumrle, praděda Václav Náprstek (důlní zedník) a strýc Karel Chochola. Dále došlo k zazdění přímého vchodu z ulice do části od vrat dolů, byla zrušena trafika, dvě menší okna byla nahrazena jedním  velkým a místnosti byly používány k bydlení. Ze stodoly vznikla autodílna. Další, zatím poslední stavební úpravy přišly v letech 2000 až 2001. Týkaly se hlavně části od vrat dolů. Došlo k zazdění jednoho velkého okna, přibyly dvě menší podle původního stavu. Obě původní místnosti  byly kompletně přestavěny. Směrem do dvora vyrostla nová přístavba dle plánů architekta ing. Klepiše s pomocí stavební firmy Stuchl. Na dochovaných fotografií, které mi zapůjčil Honza, je vidět dvůr, skleník a rekonstrukce střechy.

Na závěr musím poděkovat Honzovi, který údaje dohledatelné v archivu doplnil o vzpomínky nejen své, ale zejména svých rodičů, kteří dům v r. 1969 zakoupili. S tatínkem Honzy jsem měl možnost mluvit a i přes jeho věk jsem ho našel v dílně, kde renovoval staré motorky. Do chystané knihy bych chtěl umístit nejenom fotky rodiny, ale i některého z veteránů, neboť se mají opravdu čím chlubit.

A protože nemám k dispozici  starší fotografii, na které  by byl  zachycen mj. i dům čp. 89, budu rád, když mi ji zapůjčíte. Samozřejmě budu rád i za fotografie či informace  k osobám, které jsem zmínil ve svém příspěvku a již nežijí. Kniha by neměla být jen o stavbách, ale zejména o těch, kteří v nich strávili podstatnou část svého života.

Martin Dušák

P.S. Fotografie jsou k dispozici ve fotogalerii