Jdi na obsah Jdi na menu
 


čp. 7

5. 4. 2021

Dům čp. 7

Jen díky obětavosti paní Evy Ničové, která doslova běhá po lidech, nahlíží do stavebního archivu na městě a pátrá v archivech, mohu představit v pořadí šestý dům. Tento se nachází v horní části náměstí po pravé straně ve směru na Kačici v blízkosti lékárny. Nese označení čp. 7 a současným majitelem je Radek Zvědínek. Jak jsem se dozvěděl, rod Zvědínků vlastní dům minimálně od r. 1825, což je doloženo ze starých zápisů. Pravděpodobně se jedná o jediný rod ve Smečně, který má ve vlastnictví tentýž dům nepřetržitě téměř 200 let a dost možná i déle. Pokud by někdo věděl o jiném rodu ve Smečně, který by se mohl pochlubit takovou zajímavostí, napište mi. Bohužel nic bližšího k osobě majitele domu, který je zmiňován u zápisu z r. 1825, není uvedeno. V r. 1830 se uvádí, že Antonie Zvědínková má dluh u Barbory Svědínkové pro špitální pokladnu Smečno ve výši 65 zlatých. Z gruntovní knihy města Muncifaje lze dohledat první zápis, který je z r. 1607. Dům koupil Matěj Šterba a v průběhu 17. a 18. století měnil své majitele, přičemž přecházel na jednotlivé dědice, a to i po r. 1721, kdy končí zápis v gruntovní knize.

Samotný dům je jednopatrový se sedlovou střechou s hřebenem rovnoběžným s náměstím. Má plošně členěnou fasádu, sokl z režného zdiva. Zajímavý je sklep, který je vysoký s valenou kamennou klenbou napříč pod domem a zasahuje až pod sousední dům čp. 135. Ze dvora mají oba domy společnou podokapní římsu. Dle vyprávění rodiny současného majitele dům kdysi vyhořel a majitel část domu prodal, a ta má čp. 135. Muselo to být však min. před r. 1841, neboť na katastrální mapě z tohoto roku mají oba domy své samostatné čp. Navíc je na této mapě patrné, že mezi čp. 7 a 8 je průjezd na dvůr, který je již dnes zastavěn. Ze stavebního archivu lze zjistit, že v r. 1927 byla na domě udělána nová fasáda viz příloha.  V r. 1937 žádá Aloisie Zvědínková o stavební povolení pro stavbu nové stodoly za vyhořelou. Tato nová stodola má rozměry 10 x 8 m, stojí vzadu na dříve odděleném pozemku za domem čp. 135 a byla zkolaudována v r. 1939. V r. 1972 uvádí, že stodola vyhořela v r. 1946 a chce souhlas k přístavbě zdí pro kolny. Od r. 2011 provádí vnuk Františka Zvědínka stavební úpravy uvnitř domu, napojuje se na kanalizaci a předělává kolny na garáž. K osobě Františka Zvědínka bych rád uvedl, že tento měl v domě místnost, kde vázal knihy a časopisy. To bylo po 2. světové válce a později tuto práci dělal pod Drobnými provozovnami asi do r. 1980.

Pokud bychom nahlédli do katastrální mapy z r. 1841 viz příloha, tak bychom zjistili, že v těchto místech zakreslené zděné stavení má poněkud odlišný půdorys do dvora. Ve stavebním archivu je dochován první záznam o objektu z r. 1834. Klasicistní objekt byl snad částečně přestavěn v pozdějších dobách.

Zajímavostí je, že se v domě narodil 30. května 1889 akademický malíř a krajinář Ferdinand Hanuš Herink. Jeho otec Karel Herink pracoval jako duchovní u hraběte Clam – Martinice. V té době žila rodina v sousedním domě čp. 135.  František Hanuš Herink ve svém mládí maloval krajinu kolem Smečna a zaniklých lázní Šternberk a mírně zvlněný kraj Podřipska k lesům křivoklátským. Jako mladík  odchází ze Smečna a do svého rodného města se nevrátil, neboť rodiče zemřeli a sourozenci bydleli jinde. On sám umírá 31.12. 1955 ve věku 66 let. Mám v držení jeden obraz od tohoto malíře, tak se o něj rád podělím s vámi.

A když jsme si představili dům z hlediska stavebního, pojďme si něco říct o jeho obyvatelích, kteří zde kdysi žili. Bohužel mám k dispozici pouze údaje ze sčítání lidu před 2. světovou válkou, a proto uvítám jakékoli další doplňující informace do r. 1989.

Dle sčítání lidu z r. 1870 se v domě nacházely tři byty, v nichž žilo dohromady 11 lidí. Majitelem byl řeznický mistr František Zvědínek, nar. r. 1828, který zde žil se svou manželkou Antonií a dětmi. V nájmu měli dvě rodiny, z nichž dospělí se živili jako nádeníci a výměnkáři. V r. 1880 je jako majitelka domu uváděna vdova Antonie Zvědínková.  V nájmu je uváděn zednický pomocník Antonín Vlach se svou manželkou Vilemínou a pěti dětmi.  V r. 1890 je kromě majitelky domu uváděn syn František, nar. 1865 a dcera Anna, nar. 1863. S nimi v domě žijí v dalších dvou bytech ponocný Karel Franc s manželkou a dělník v polním hospodářství Antonín Malina s manželkou a dětmi. Při sčítání v r. 1921 jsou v domě vedeny stále tři byty, v nichž bydlí kolářský mistr František Zvědínek, nar. 1865 se svou podstatně mladší manželkou Aloisií, nar. 1894 ve Vídni a syny Františkem, nar. 1918 a Miroslavem, nar. 1920. Syn František je tím, který ve svém domě vázal knihy a časopisy a do r. 1955 měl prodávat v papírnictví, které se nacházelo v čp. 26 (květinářství paní Ječmenové).  V domě s nimi bydlel  truhlářský tovaryš Antonín Chlupatý se svou manželkou Justinou, dcerou a neteřemi a zemědělský čeledín Václav Mazourek se svou manželkou Annou, synem a vnukem.

A protože nemám k dispozici  starší fotografii, na které  by byl  zachycen dům čp. 7, budu rád, když mi ji zapůjčíte či jen zašlete naskenovanou. Samozřejmě budu rád i za fotografie či informace  k osobám, které jsem zmínil ve svém příspěvku a již nežijí. Zejména mám zájem o fotografie Františka Zvědínka nar. 1918 a jeho rodičů či prarodičů, dále bych uvítal dokumenty či fotografie mající vztah k jejich práci.

Martin Dušák