Rád bych pokračoval v popisu dalšího domu na náměstí. Přiznám se, že se již trochu ztrácím v celkovém počtu představených domů, ale vím, že mě čeká ještě dlouhá cesta, než bude domů tolik, že by z nich mohla být kniha. K tomuto domu mám určitý vztah, neboť v něm bydlí předsedkyně našeho spolku paní Eva Ničová. A protože má paní Eva Ničová ráda historii našeho města, není divu, že pečlivě zdokumentovala historii i tohoto domu na náměstí. Jen pro upřesnění se dům nachází uprostřed náměstí po levé straně při jízdě ze Slaného směr Kačice v blízkosti cukrárny a kavárny U tří myšek.

Začnu pohledem do dávné minulosti. První písemná zmínka k domu čp. 101 se vztahuje k domu čp. 100, který stál na pozemku dnešního dětského hřiště v blízkosti mateřské školky ve Školské ulici. Již jsme si ho představili a říkalo se mu obecňák. Dle zápisu z r. 1721 stál u tohoto obecňáku menší domek. Tento patři bratru Františka Fryče. Oba domy se současně naposledy připomínají v r. 1725 a později je již každý dům veden samostatně. Z dochovaných smluv se dozvídáme, že dům před r. 1841 patřil manželům Josefu a Anně Veselé. Následujícími vlastníky poloviny domu je jejich dcera Václava Landová a její manžel Josef Landa z Kladna. V r. 1871 prodává Václava Landová s manželem dům svým prarodičům Barboře a Josefu Šorelovi. Téhož roku nyní již vdova Barbora Šorelová prodává dům své dceři Marii Bulantové a zeti Františku Bulantovi, přičemž má smluvně zajištěnou např. teplou místnost či chlívek pro prase. V r. 1937 umírá Marie Bulantová a dům po ní dědí vnuk František Stehlík a jeho žena Růžena roz. Pondělíčková. V r. 1945 umírá František Stehlík v důsledku úrazu na šachtě a dům zůstává ve vlastnictví jeho manželky Růženy. V r. 1971 dům prodává Růžena Stehlíková své vnučce Evě a jejímu manželovi Františku Ničovi. Paní Eva Ničová v domě bydlí dosud a po smrti jejího manžela v r. 2015 přešla polovina domu na její syny. Za zajímavost stojí uvést, že dům je v majetku spřízněných rodů již 180 let.

Dle sčítání lidu z r. 1870 se v domě nacházely tři byty po jedné místnosti, přičemž v těchto třech místnostech žilo celkem 10 osob. V nájmu je vdova Barbora Šorel se svými dcerami Marií a Veronikou. Dalším nájemcem je podomní obchodní s plechovým zbožím v Hořovicích Jan Marek se svou chotí Marií a pěti dětmi. V r. 1880 jsou v domě dva byty a v nich žije 5 osob. Kromě řeznického mistra Františka Bulanta a jeho ženy Marie a dcery zde žila jeho tchýně Barbora Šorel a majitelka střižního obchodu vdova Františka Zelenková. V r. 1890 kromě Františky Zelenkové je složení obyvatel domu stejné. V r. 1910 jsou v domě vedeny tři byty a v nich žije 17 osob. Kromě Františka Bulanta a jeho rodiny to byla rodina nájemce Antonína Průchy a rodina nájemce Josefa Chlumského. V r. 1920 bydlí ve třech bytech 8 osob. Kromě majitelky Marie Bulantové a jejího vnuka Františka Stehlíka to byl nájemce Jan Týřl s rodinou a Josef Dostál s manželkou Annou.

Ze stavebně historického průzkumu, který se konal v r. 1987, se můžeme dočíst, že dům je jednopatrový, jednoosý s polovalbovou střechou. Má vstup ze dvora vpravo, kam se vchází půlkruhově zaklenutou bránou. Tato je však součástí domu čp. 102. Má břízolitovou fasádu. Zdi jsou cca 50 cm silné, plochostropé. Na katastrální mapě z r. 1841 je v těchto místech zakresleno zděné stavení na zcela odlišném půdorysu. Dům je tak pravděpodobně novostavbou z konce 19. století. Dle Evy Ničové jsou zdi silné 70 cm a v části do náměstí k čp. 100 je zeď dokonce silná 120 cm. Na bráně je kamenná socha sv. Floriána, což je patron hasičů. Proč zrovna tento patron a kdo a kdy sochu na bránu umístil, ve svých poznámkách Eva Ničová nezmiňuje. Jako zajímavost se uvádí ta skutečnost, že se zastupitelé města rozhodli v r. 1907 vykoupit domy čp. 101 a 102 na otevření ulice na „Bok“. Později bylo nově rozhodnuto, že se vykoupí domy čp. 100 a 125 a jejich zbouráním se otevře ulice nyní Školská mezi obecňákem a domem čp. 99. Toto řešení si prosadil majitel domu čp. 99 Antonín Částka, který starostoval mezi lety 1909 až 1919, aby měl vjezd na svůj pozemek z ulice.

Pokud se týká stavebních úprav, tak se dům r. 1948 přestavuje a je zvýšen o jeden metr. Jsou udělány nové stropy v patře, střecha a vstup do patra je opatřen novými dřevěnými schody a pavlačí. K přístavbě dle plánků nedošlo. Na dvoře byla zbourána jedna přízemní místnost o rozměrech 4 x 4 metry, která se dříve pronajímala. U domu byl chlév pro dvě krávy a kozu, chlívky pro prase, králíky a kurník pro slepice. U chléva byl suchý záchod nad hnojištěm, které bylo těsně u studny. Studna na dvoře byla společná pro dům čp. 102 a přestože je hluboká pouze 6,5 metru, vody v ní bylo dost i pro velký počet osob. V letech sucha se muselo hlavně počítat s dostatkem vody pro dobytek. V putýnkách se nosila voda z veřejné studny na náměstí, která byla v místech před domem čp. 16 nebo 24. Majitelé a nájemci se domlouvali, kdy a kdo bude mít velké prádlo, aby se nestrhla voda ve studni.

Opět požádám o jakékoli listiny, informace či fotografie k tomuto domu a jeho obyvatelům.

 

Martin Dušák