Vzpomínka na Janu.

Psal se rok 1970 a já se rozhodla věnovat žákům své čtvrté třídy ještě týden prázdnin v krásném „ďolíčku“ v lese u rybníka na Bílichově. Předem jsem oslovila mladičkou Janu Stöhrovou, zda by byla mojí pomocnicí – praktikantkou ve stanovém táboře. Nabídku přijala a tehdy vše pro ni začalo.

Hned po rozdání vysvědčení jsme všichni vyjeli do krásné přírody. Jana se s vervou ujala své funkce a my ostatní jsme jí hned přijali mezi sebe.

Nezapomenutelné je vše, co jsme na táboře prožívali. Vycházky do hlubokých lesů, koupání, táborové hry, vaření jídla v kotlících, noční putování na kopec za hvězdami, táborové ohně a spousty jiných zábav. Když vzala Jana do ruky kytaru, to bylo něco. Já jsem se mohla na ni ve všem spolehnout.

Po týdnu se nikomu nechtělo domů. Slíbili jsme si, že za rok se na táboře opět sejdeme.

My s Janou jsme za týden odjížděly na velký třítýdenní tábor do nádherného prostředí blízko Sázavy, do Takonína. I tam byla Jana výborná a brzy se stala mou zástupkyní.

Tyto dva tábory trvaly 10 let. To už ti první táborníci jezdili s námi jako praktikanti nebo oddíloví vedoucí. Po těch deseti letech jsem Janě oba tábory předala a ona pokračovala.

Já jsem ještě do svých padesáti let jezdila na tábory do bývalé NDR.

No a Jana? Ta až do své tragické události 7.7.2015 se věnovala dětem na táborech každý rok. To je 45 let. Je jen málo kantorek, které část své dovolené věnují jiným dětem, než svým.

Jana během těch let vystudovala vysokou školu, vdala se, vychovala vzorně své tři děti a ještě si trochu užila i dvou vnoučátek.

Doufám, že tak jako já na Janu Hořejší nikdy nezapomenu, že vy, co jste s ní na tábor jezdili, budete na ni s úsměvem a láskou vzpomínat.

Jano, vždy jsem si Tě vážila a máš stále moji úctu.

Hana Vaňková, uč. ZŠ Smečno v důchodu

PS: Jeden z citátů táborníků: „Tábor na Bílichově, to byly moje nejkrásnější prázdniny.“