Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vincentinum na Smečně

26. 1. 2020

I když jsem několikrát slyšel v souvislosti se smečenským zámkem, že zde byly po určitou dobu umístěny děti s duševními a jinými přidruženými neléčitelnými chorobami, až nyní jsem vyhledal na internetu více informací, abych si rozšířil své znalosti o historii našeho města. A rád se s nimi o ně podělím.

Na začátku byla snaha francouzského učence A. F. Ozanama zlepšit sociální postavení dělníků a za účelem pomoci chudým byl založen ve Francii v r. 1833 Spolek sv. Vincence. Na samém počátku měl spolek šest členů – studentů, ale postupem doby počet členů stoupal. Vznikaly menší aktivní jednotky spolku, tzv. konference, které se postupně začaly šířit i mimo hranice Francie. V Čechách vznikla první konference v r. 1876 při kostele sv. Františka z Assisi, kdy daly rakouské úřady povolení k řádné registraci spolku. Aktivní členové navštěvovali chudé a snažili se jim poskytnout dle jejich individuální potřeby a vlastních možností dostatečnou pomoc. Většinou se jednalo o peněžitou podporu určenou na přežití, obuv, ošacení či pohřebné. Za svých obchůzek mezi chudými se Vincenciáni setkávali nejednou s lidmi tělesně postiženými, ale i s lidmi, kteří byli upoutáni na lůžko a nebyl nikdo, kdo by se o ně postaral. Právě tehdy někdy kolem r. 1886 se zrodila myšlenka vybudovat domov pro nevyléčitelně choré. Až po intervenci předsedy spolku hr. K. E. Nostitz – Rienecka, který byl znám jako lidumilný, vzdělaný a spolehlivý a se zapojením některých osobností z řad šlechty, se podařilo opatřit dostatečné množství finančních prostředků na pronájem domu v Husově ul. čp. 3 v Praze. V r. 1889 začalo svou činnost Vincentinum, jehož účelem bylo přijímati do ošetřování první chudé choré osoby, jež nemohou být přijaty do veřejných nemocnic pro nevyléčitelnost svého stavu, a to bez ohledu na pohlaví,náboženské vyznání a národnost. V následujícím roce byla zakoupena nová budova v Bubnech a rozšířil se počet chovanců, o které bylo pečováno. V r. 1892 bylo již v ústavu umístěno 15 chovanců. V r. 1899 došlo opět k stěhování do nově zakoupené usedlosti zvané Petynka na Břevnově, neboť v předchozí lokalitě docházelo k výrazné zástavbě, která zastiňovala areál Vincentina a s novou výstavbou dorazil stavební hluk. V té době se do nového domova stěhovalo 17 chovanců, o které se staraly tři sestry sv. Karla Boromejského, které převzaly vnitřní správu. Správu právní prováděl nejprve Spolek sv. Vincence, později ředitelství Vincentina neboli kuratorium. Postupně tak vznikal jeden z nejdůležitějších ústavů pro nevyléčitelně nemocní v celé habsburské říši.

A nyní se dostáváme ke Smečnu, kde vznikla dětská odbočka břevnovského Vincentina r. 1926.

Ještě předtím bych se rád zmínil o právní změně, která má přesah i do dnešních dní, neboť později se dozvíme, že ve Smečně dosud vlastní Dům milosrdenství Vincentinum některé pozemky. V r. 1908 se Spolek sv. Vincence vzdal vrchní správy a vedení ústavu. Ten se stal samostatnou a na Spolku nezávislou nadací od té doby nesoucí jméno Dům milosrdenství Vincentinum. Účel ústavu však zůstal dle nadační listiny naprosto nezměněn. O ústav se mělo starat nadační kuratorium v čele s předsedou správního výboru Vincentina. Tím byl hr. Karel Nosticz – Rieneck. Naopak správa služeb v ústavu byla svěřena do rukou sester boromejek. Ty každodenně pečovaly o chovance, připravovaly pro ně odpovídající program, spravovaly zázemí ústavu atd. V čele komunity sester stála jejich představená, která disponovala vrchním slovem. V období od r. 1899 – 1952 to byly dvě ženy, a to sestra Antoinetta, roz. hr. Chotková a po její smrti v r. 1934 sestra Hortensie Urbancová, od r. 1926 samostatná představená dětské odbočky ve Smečně.

A proč byla zřízena odbočka Vincentina na Smečně? Protože dům Vincentina na Břevnově byl již zcela přeplněn a dle nového regulačního plánu Břevnova nebylo možné postavit na pozemcích Vincetina další budovu. Na obzoru se však obvil příhodný objekt a to renesanční zámek ve Smečně, který byl již nějakou dobu zcela prázdný a vybydlený. Na základě zvláštního zákona bylo vlastníkům zámku přikázáno navždy opustit Československo. Rodina Clam – Martiniců dostala jeden rok na prodej zámku. Zámek koupil v r. 1923 bankéř, který ho v r. 1926 prodal za částku 2,500 000 milionu Kč Vincentinu.

Pokračování příště