Střípky z historie.

Minulý rok byla výstava k historii Smečna a k 500 letům města, kterou si prohlédlo přes 600 lidí. V dubnu byla vystavena ve Slaném v Galerii Dobeška a potěšil zájem bývalých Smečeňáků nebo žáků smečenské školy. Krásné a zajímavé vzpomínky se týkaly učitelů, prodavaček, obchodů, velké Anenské pouti, plesů a zábav v Sokolovně nebo v hostinci Na Boku. Denně chodilo kolem 25 lidí a byl čas na povídání i o současnosti.

Letos se připravuje výstava zaměřená na ZÁMEK ve Smečně, jeho historii a využití. Opět bude kalendář s tímto tématem. Tak jen pár slov k historii zámku.

Osídlování naší krajiny začalo okolo roku 1000 n. l., kdy panovník rozdával půdu za věrné služby, jako léno zasloužilým rodům. Ti s rodinou obdělávali půdu, káceli stromy a lenní pán byl povinen v době nebezpečí vypravit za svůj peníz oddíl ozbrojenců, kterým stál v čele. O sto let později s postavením hradu Křivoklátu povinnosti přešly na panovníka. V okolí vznikala drobná, nesouvislá léna, jejichž držiteli byli drobní zemané, kostely, kláštery nebo pražští měšťané. Místa pro chalupy a osady vznikaly po „vysmečení“ vykácení buků, jasanů, dubů, většinou u potoků a na místě, kde byl rozhled do nejširší krajiny či na vyvýšeném ostrohu. Asi tímto způsobem bylo vybráno místo pro usedlost, tvrz a vzniklo pojmenování Smečen.

První písemná a prokazatelná je zmínka o Boleslavu ze Smečna z r. 1252, který zde žil a byl v r. 1284 – 1287 nejvyšším sudím Království Českého. Tvrz už byla kamenná, ale přesné umístění a rozsah stavby není znám.

V r. 1460 majitel Smečna Bořita z Martinic přestavěl tvrz na zámek těchto rozměrů vč. příkopu a věží. Poněvadž se nedochoval žádný písemný materiál a nebyl prováděn geologický průzkum, vychází se z údajů historiků, že na místě tvrze byl postaven zámek. Někteří historikové a badatelé tento údaj vyvrací a jiní potvrzují. Např. gotická kaple sv. Anny by mohla být ještě o 150 let starší, nebo že západní základy v příkopu jsou pozůstatky jedné budovy tvrze. Zůstala pěkná kroužená studna 42 m hluboká, která se nalézá v chodbě na jižní straně a pochází z období, kdy zde stála tvrz. Na nádvoří je další studna hluboká 21 m, kde bývalo až 13 m vody. V současné době jsou obě studny zakryty. Domněnka, že při přestavbě v r. 1460 došlo ke spojení několika budov tvrze s novou stavbou z žehrovického kamene je pravděpodobná.

Velikost zámku pravidelného čtverhranu 58 m dlouhého a 40 m širokého a vyzděného příkopu 11,5 m širokého a 7,5 m hlubokého, s nádvořím 20 x 30 m, přivádí další historiky k zamyšlení, zda na tuto stavbu Bořita z Martinic měl prostředky a možnosti.

Ale proč pochybovat? Syn prvého majitele Smečna Markvarta z Martinic Bořita se narodil v r. 1420 a žil do roku 1479. Bořita z Martinic vykonával v r. 1453 – 1461 funkci nejvyššího maršálka dvorského u krále Ladislava a od r. 1454 i u krále Jiřího z Poděbrad. Od r. 1463 do 1465 se stal nejvyšším hofmistrem královny Johanky a hejtmanem královského hradu Landswert nad Mostem. Za služby dostal od krále vsi Hejnice, Družec, Rynholec a Hrdlív.

S manželkou Annou Dražickou z Kunvaldu měli syny Markvarta, Viléma a Jana. Dcery Anna, Ludmila a Markéta zemřely v dětském věku.

Jeho potomci ctili jeho památku a převzali jméno BOŘITA.

Zámecká budova se vypíná do výšky jednoho poschodí, měla padací most a tři věže. Severní čtyřboká věž se čtyřmi poschodími má 42 m, je nad vchodem do zámku a ve druhém patře má táflovaný strop, druhá věž je gotická v přízemí s kaplí sv. Anny. Stavební vývoj byl v hrubých rysech ukončen již v 16. století, při přestavbě na pohodlné renesanční sídlo rodu. Z technických důvodů došlo k odstranění západní věže a také zazdění arkád v 18. století. Vnější zesílení zdiva kameny bylo provedeno po odstranění zděných štítů, které zatěžovaly zdivo v 19. století. Přestavby interiérů neměly vliv na vzhled zámku a tak se stavba ve východní části gotická a jinde renesanční dochovala dodnes.

Zámek patří do I. kategorie památek.

Využití zámku bylo jen Martinici a později Clam-Martinici. Po 28. říjnu 1918 došlo ke konfiskaci majetku a Clam-Martinicové odjeli ze Smečna do Clamu v Horním Rakousku. Od r. 1920 Čs. stát je zastoupen správcem Jaromírem Filipem, který hospodařil na polích, v pivovaru a majetek rozprodával. Zámek v r. 1926 kupuje od státu Vincentinum Praha – Břevnov a objekt slouží těžce postiženým dětem. Vincentinum se stěhuje v r. 1950 do Bruntálu a přichází sem horničtí učni a po nich vojáci 57. technického praporu vojenských táborů nucených prací, kteří pracovali na dolech. Po nich se vrací Charita a opět zámek slouží charitativním – ošetřovatelským účelům. Od r. 1960 je přímo řízen

Státním úřadem sociálního zabezpečení při Okresním národním výboru. Od této doby slouží sociálním účelům pro staré, postižené a nemocné lidi. Názvy zastřešovacích organizací se během let měnily, ale účel využívání prostor zámku zůstal. Využití získala i salla terena pro mentálně postižené muže. Přestaveb a stavebních úprav uvnitř zámku a salla tereny bylo za roky užívání nespočet. Z kolika zámků a objektů zůstaly ruiny, protože se nevhodně užívaly a neopravovaly.

Náš zámek stále slouží potřebným klientům, je využíván i pro kulturní akce města a samozřejmě tvoří s kostelem nádhernou dominantu Smečna.

Zveme Vás na výstavu o zámku do salla tereny 30. a 31.7.2016 od 10 do 16 hod.

Spolek přátel Smečna a širého okolí E.Ničová