Zde se pivo již od roku 1935 nevaří, ale budu Vám vyprávět o lepších časech a době největší slávy, protože tento pivovar si stávající osud rozhodně nezasloužil. Vrchnostenský pivovar byl postaven asi roku 1510 – 1524 z popudu Hynka Bořity z Martinic. Šlechta měla od svých panovníků právo vařit na svých statcích pivo tzv. Svatováclavskou smlouvou. První zmínky o pivovarském podniku jsou z roku 1590, kde v urbáři zdejšího panství se dozvídáme, že při dvoře jest pivovar se vším příslušenství a potřebami, které k němu náležejí. K pivovaru patří čtyři chmelnice, dvě jsou u zámku, jedna na Tuháni a další v Žilině. Odkud bral pivovar vodu, na které hodně záleží? Jdeme po silnici do Hradečna, míjíme hřbitov po pravé straně a vlevo vidíme na polích jakési ostrůvky porostlé dřevinami a jeden z těchto ostrůvků je podezřele podmáčen a na něm mají být dvě jímky, v kterých začíná potrubí. Je důležité upozornit, že pohybovat se v těchto místech bez nutného zajištění je nebezpečné. Autorovi se podařilo vyzpovídat posledního strojníka z pivovaru pana Kalivodu a ten říkal. „Pivovar byl výše než potrubí, proto bylo nutno vodu čerpat pomocí samočinného hydraulického čerpadla hovorově nazývaného vodní trkač. Někde v oblasti hájovny bylo potrubí vedeno severním směrem jako k přírodnímu divadlu v Lištici a muselo mít dostatečný spád, aby čerpadlo mohlo spolehlivě pracovat. Z tohoto místa už byla vedena voda pod tlakem rovnou do pivovaru.“ Původní potrubí bylo dřevěné a údajně při modernizaci v 19. století nahrazeno potrubím litinovým. Autor se těšil, jak s panem Kalivodou upřesníme některé údaje, ale už k tomu nedošlo, brzy pan Kalivoda zemřel.

Majitelem panství byl Jiří Bořita z Martinic, který byl nejvyšším zemským sudím a po něm nastupuje Jaroslav Bořita z Martinic, který je znám jako osobnost vyhozená z okna Pražského hradu spolu s Vilémem Slavatou z Chlumu a Košumberka a písařem Fabriciem při „druhé“ defenestraci. Nic se jim nestalo, jen utrpěli výsměch, ale zanedlouho se Jaroslav Bořita z Martinic vrací a stává se jedním z nejmocnějších mužů českého království, Habsburkové ho štědře odměňují, získává majetek z pobělohorských konfiskací a ještě získává do područí královské město Slaný, kde dobře prosperuje pivovar a ten smečenský je spolu se zámkem a dvorem nákladně opraven.

Martinický rod po mužské linii vymírá v r. 1789 Františkem Karlem Bořitou z Martinic, který neměl syna a tak okolo r. 1790 Marie Anna dědí celý majetek Martinického rodu, brzy se provdá za Karla Josefa hraběte z Clamu a Höchenberka tedy z Rakouska a tak od té doby máme Clam Martinice a je zajímavé pozorovat potomky, někteří jsou více Čechy a jiní více Rakušáci.

Sládci se sdružují v cechy, kterým již Karel IV. přidělil za patrona sv. Václava. V 18. stol. vstupuje na scénu pokrokový český sládek František Ondřej Poupě (1753-1805) a jeho zásadou je pšenici na koláče, oves pro koně a jen ječmen na pivo. Zmenšuje dávky chmele, aby pivo bylo světlejší. Na sklonku života se mu podaří v Brně založit první pivovarskou školu v Evropě a zde se nejlepší čeští sládci naučí, jak se dělá dobré pivo. Tuto školu navštěvují i sládci ze zahraničí.

Technické a průmyslové novinky signalizují, že nastává doba modernizace pivovarský provozů, namáhavé ruční práce přebírají mechanismy poháněné parním strojem. Clam Martinicové vlastní také pivovar ve Slaném, který leží uprostřed města a nemá prostor pro modernizaci a je roku 1884 zbourán a na jeho místě postavena chlapecká škola. Ve Smečně již začíná modernizace pivovaru, staví se nová varna, kotelna a montuje se parní stroj, rozšiřují ležácké sklepy a ostatní stavební díla, bez kterých se pivo nedá vařit. Provoz je brzy zahájen a to začíná období největší slávy, neboť ku konci století tento zmodernizovaný podnik překonal hranici 30 000 hektolitrů vystaveného piva. Ve výrobním roce 1907/1908 dosáhl vrcholu celých 36 186 hektolitrů a tak byly překonány Krušovice, které dokázaly 35 000 hektolitrů. V té době byl náš pivovar zařazen do první padesátky pivovarů. Toto vrcholné období bylo přerušeno válkou a ječmen byl zabavován pro armádu. Po skončení války bylo Jindřichu Clam Martinicovi sděleno, aby odjel domů do Clamu, protože by jej zde čekala šibenice, protože údajně před koncem války jako rakouský důstojník nechal popravit čtyři české zběhy. Rychle naložil majetek do devíti vagonů směr město Clam. Na místo určení dorazily asi jen tři nebo čtyři vagony.

A jak se vede pivovaru? Moc špatně, chybí dobré vedení, peníze, suroviny a snaha správce Jarolíma Filipa pivovaru pomoci. Roční výstava piva se těžko zmůže na 10 000 hektolitrů. Na pivovar je uvalena soudní dražba, která se koná 30. 4. 1927, kde JUDr. Adolf Schwancenberg kupuje celý pivovar za 1,150.000 Kč.

15. června 1935 se ve Smrčenském pivovaru naposledy vařilo pivo. Roční výstav byl jen 4.113 hektolitrů a 8. srpna zde naposledy pracovalo dělnictvo, které 1. července dostalo výpověď s 14 denní lhůtou. Poslední sládek Rudolf Amor, při kterém se vařilo stále méně piva, zde pracoval ještě rok po zrušení pivovaru, kdy v provozu zůstává stáčírna. Tak nový majitel, který výhodně koupil smečenský pivovar, si mne ruce, jak zlikvidoval konkurenci a dováží své lounské pivo do míst, kde si dříve pochutnávali na smečenském.

Jan Král – Spolek přátel Smečna a širého okolí

Květen 2015